SFK Drakonián

Umístění: Sci-fi & Fantasy klub Drakonián » GURPS a GameMasteři » GM Robo » Reich 3056

Přihlášení

Momentálně nejste přihlášen(a)! Prosím vložte své identifikační údaje níže. Pro přihlášení musíte mít zapnuté cookies.

Přihlásit se

Přihlásit přes MojeID

Zapomněli jste heslo? Nechte si zaslat nové: Zaslat nové heslo

Waybook - Spolujízda nejen studentů
dětská organizace Zálesák Most
TOPlist

Zpět na Hi-tec světy

Reich 3056

neboli Svatá říše Římská národa Německého

Jedná se o dobrodružství v postapokalyptickém světě na motivy knížek a povídek Vladimíra Šplechty zejména Kyborgovo jméno a Ostří ozvěny.

Je tu i souvislost s vizí, která se objevila v žánrové klasice s Mel Gibsnem - Mad Max a hrami Doom Trooper, Warzone a sérií Fallout. Zejména Mad Max 2 je naprosto věrnou ukázkou bojových možností, kdy se hlavní zbraní staly luky, kuše a nože a kdy dva náboje do upilované brokovnice znamenají opravdový poklad.

Tento svět je součástí Vlčích smeček, dokonce včetně propojení ve fyzické rovině s Venuší 3006. Jenže z energeticky vyčerpané Evropy oddělené Ossianovou linií je to všude daleko.


Po vyčerpání konvenčních energetických zdrojů, zejména uhlí a ropy došlo k válce o jejich poslední zbytky. Není jisté kdo s kým vlastně bojoval a kdo z oněch krvavých bitev vyšel jako vítěz. Bylo to zapomenuto spolu s technologiemi které lidé tenkrát měli.

V zapovězených knihách hlídaných Bratrstvem císařských inkvizitorů jsou snad zmínky o jakémsi prastarém zle které lidé ve své pýše probudili a přivolali a ono přišlo z temnoty za hvězdami. Důkazem toho snad mohou být trosky orbitálních měst, která můžete vidět svítit nad svou hlavou za temných nocí. Ale mluvte o tom a buď skončíte zavření mezi blázny nebo se prostě ztratíte…

Lidstvo upadlo do barbarství a technologií 19. století. Znovu nastal věk střelného prachu a páry. Nové parní stroje mají vysokou účinnost o které se jejich vynálezcům ani nesnilo. Ale pořád jsou to jen parní stroje a nebýt sítě kolejí, které jsou dědictvím po Euro-Atlantské civilizaci i oni by byli k ničemu. Hlavním dopravním prostředkem se opět stala zvířecí síla.

Pseudofeudální zřízení, vázanost k půdě a nevolnické editky jsou základem císařství, státu a řádu. Každý má svoje místo, postavení a roli. Prostě se to nesnažte změnit. Ti co nepatří nikam nemají žádnou budoucnost a cenu. Pobudové, tuláci a dobrodruzi mají krátký život a dlouhý pobyt v temném vlhkém vězení nebo na těžkých galejích zaručený. Byť mohou být občas užiteční tak riziko které představuje jejich svobodná vůle a nespoutanost za to mnohdy nestojí. Jedinou zdánlivou svobodu představují kolonizační města a centra renegátů ukrytá v divočině za hranicemi císařství. Na druhou stranu za svobodu se platí. A divočina neukrývá jen renegádská sídla a rozhodně na císařské uprchlíky nečeká s otevřenou náručí.

To co spojuje jednotlivé země císařství je jejich nenávist k císaři, daně a strach z císařské armády. Mír garantovaný císařstvím je vratký a boje mezi jednotlivými lokálními feudálními vládci časté. Pokud jsou daně za danná území včas zaplacené mohlo by se zdát, že císaře moc nezajímá kdo je platí. Opak je pravdou. Císař nemá rád silné lokální vládce, kteří projevují nedostatek pokory a loajality vůči jeho stolci. Byť se málokdy míchá do místních sporů přímo, přesto se může stát, že útok ztroskotá protože byli záhadným způsobem vyzrazeny jeho podrobnosti. Nebo se objeví neznámý žoldnéři se skvělým výcvikem a předválečnou výstrojí na straně nepřítele, či ve městě které je před pádem dá neznámý hrdina dohromady domobranu s takovou morálkou a taktickými postupy na které vaše nedávno naverbovaná armáda nebude stačit.

Pole sice mohou plodit řepku a olej z ní by mohl pohánět diesl motory ale nebude pak dostatek obilí aby nasytilo hladové. Bez umělých hnojiv a účinných pesticidů je těžké sklidit dobrou úrodu. A když už sklidíte dost na to aby jste mohli pomýšlet na lepší zítřky je také důležité myslet na to, že jsou tací, kteří dost nesklidili. A nebo vidí své světlé zítřky ve vaší úrodě, statcích a majetku, takže vám nezbyde než to co máte investovat do zbraní a vojska které by to chránilo. Na rozvoj tak toho mnoho nezbývá, přežití je přednější.

Z převálečné doby se zachovalo relativně hodně palných zbraní a kevlaru. Čeho je však zoufale málo je munice. Ta která je za přemrštěné ceny k dispozici je většinou přebíjená do vystřelených předválečných nábojnic a její kvalita je nevalná. Prach je slabý a střely nepřesně odlité. A tak chladné zbraně znovu získali na významu. S čepelových zbraní se na každém kroku setkáte s noži a dýkami všech typů a velikostí. Sekera je spíš nástroj než zbraň, stejně jako dobrá polní lopatka ale neradno ji podceňovat. Mačeta je prakticky vojenským bojovým standardem, s čepelí s předválečné oceli jsou velmi žádané. Ty vyrobené současnými postupy ze šrotu za mnoho nestojí. Hlavní polní střelnou zbraní se stal znovu luk. Na hradbách opevnění a měst se často setkáme s kušemi. Některé z těchto zbraní jsou i v současnosti vyráběné s předválečnými znalostmi a jejich kladkové varianty budí respekt vojáků odděných v kevlarových zbrojích, dědictví Euro-Atlantské civilizace. Vrchol mezi palnými zbraněmi představuje pneumatická kuše a pneumatická puška jako jedny z mála zbraní schopných efekttivní střelby dávkami, které by vás nezruinovali. Na druhou stranu přiznejme si, že jejich technologická složitost, váha celého zařízení a obsluha v poli z nich rozhodně nedělá zbraně hojně rozšířené. Poslední dobou se, v souvislosti s redukcí početních stavů armády a podporou kolonizace, začali hojněji objevovat muškety na černý střelný prach a obyčejné olověné kule. Jsou to zbraně, které tvořili páteřní zbraň většiny armád závěru Století válek.

Vzdělání je vzácné a gramotnost relativně nízká. To že umíte číst vás před smrtí hladem neochrání a pro císařskou tajnou policií z vás dělá potencionálně nebezpečného člověka. Hodně z nauk tak zůstává za zdmi císařské akademi v Bonnu a něco málo snad i v církevních školách a mnišských kolejích. Jedny z nejlepších medicínckých škol zatím stále zůstávají v rukou církve.

Jedním z nejvýnosnějších povolání pro ubožáky bez původu i přes vysokou císařskou daň a značnou nebezpečnost zůstává prospektorství. V neprobádaných oblastech divočiny se skryvají nejen divoši, podivné nestvůry a pováleční mutanti ale také mnoho neobjevených technologií a pokladů z období vrcholu Euro-Atlanstké civilizace. Stačí najít i jen obyčejnou předválečnou skládku na které byli ukládány tak rozšířené pet lahve, dnes hlavní zdroj pro výrobu císařských plastocelových zbrojí a můžete mít na pěknou dobu doslova bohaže vystaráno. Jen buďte opatrní. Mnoho nálezů může být sakra nebezpečných, mnoho bytostí, kterým patří nebo prostě jen žijí v jejich blízkosti se vaše přítomnost nemusí líbit. A mnoho pašeráků může nabídnout víc než císařští výkupčí a bez nutnosti platit vysokou daň, buď ve zlatě nebo v munici, kterou mají ve zbraních kterými na vás míří. Jenže za odhalení se platí cena nejvyšší a provaz není ani na pobudy tak drahá záležitost.